Dne 29. 3. 2006 nastal opět jeden z nejúchvatnějších a nejkrásnějších přírodních jevů – úplné zatmění Slunce. Bohužel v naší zemi se tento jev projevil pouze jako částečné zatmění se zastíněním asi 50 % slunečního kotouče. K pozorování úplného zatmění bylo proto třeba jet do míst, kde tento jev proběhl ve své plné kráse.
Každý ví ze školy, jak zatmění Slunce vzniká. Ale málokdo si uvědomuje, že máme docela štěstí, že tento jev můžeme pozorovat, a to z důvodu, že Měsíc, jehož průměr je asi 400krát menší než průměr Slunce, je právě 400krát blíže k Zemi. Pak se nám oba kotouče jeví jako stejně velké a při zatmění Slunce můžeme pozorovat slabě zářící vnější vrstvy sluneční atmosféry, když jasně zářící Slunce je Měsícem překryto.
Tento jev je velmi vzácný, nastává v průměru jednou za dva roky a je možné ho pozorovat na Zemi v pásu táhnoucím se obvykle sice přes čtvrt zeměkoule ale širokém pouze okolo 150 km. A samozřejmě podle zákona schválnosti tento pás probíhá většinou přes těžko dosažitelná nebo neobydlená místa. V daném bodě pak tento jev trvá pouze pár minut. Po šesti a půl letech a na dlouhá léta naposled bylo 29. 3. 2006 úplné zatmění Slunce pozorovatelné pro nás v relativně dosažitelných zemích – mimo jiné v severním Egyptě nebo v Turecku.
Jak již bylo řečeno, úplné zatmění Slunce je jeden z nejnádhernějších přírodních úkazů, jaké můžeme na naší Zemi vidět. Popsat je slovy je nemožné a fotografie Vám emoce a pocit sounáležitosti k přírodě nezprostředkují.
Představte si obrovské divadlo, které představuje okolní krajina. Jste před představením plni očekávání. Světla pomalu zhasínají. Ze slunečního kotouče zbývá již jen nepatrný srpek. Stíny se zdvojují, prodlužují a začínají se pohybovat. Barvy dostávají červenavý nádech. Ptáci jsou zneklidněni a hledají si místo k úkrytu při nenadálém soumraku. Zvířata začínají pociťovat neklid před neobvyklou situací. Všechno utichá. Vše je připraveno k zahájení velkolepého představení. Náhle Slunce zhasne zcela zakryto Měsícem. Tam, kde ještě před chvílí svítil jasný paprsek, který z celého kotouče zbyl, teď září několik jasných bodů, perel na náhrdelníku, jak ještě sluneční paprsky prosvítají přes krátery Měsíce. I tyto perly za chvíli mizí, aby se před skončením představení vynořily na druhé straně měsíčního kotouče. Jak si oči zvykají na tmu, tak se před nimi rozzáří nádherná koróna doplněná fialově zářícími protuberancemi. Na potemnělém nebi vysvitnou hvězdy. Nejjasnější je planeta Venuše. Uběhne několik minut a představení končí. Vše se opět vrací zpět k normálu. Kdo ale toto představení viděl, ten na něj nikdy nezapomene a bude ho chtít znovu spatřit.
Rozhodli jsme se uspořádat expedici do místa úplného zatmění Slunce v Turecku a zároveň ji spojit s návštěvou některých významných přírodních a kulturních památek, které při naší cestě potkáme. V dalších dílech se můžete dozvědět, jak taková expedice vypadala a co bylo s ní spojeno.